Milan Bátor (KlasikaPlus 08/2021) Recenze koncertu Quasi Tria

Závěr byl domácí zmrzlinou z nejvybranějších přírodních surovin. Přiznávám, že mám pro kompozice současného českého skladatele Romana Haase pochopení a snad i určitou slabost. Pokud se dá za slabošskou považovat záliba v živelné muzikalitě, crossoverovém přesahu a atraktivitě, která se zdařile vyhýbá konzumu. La suita minimalistica je vlastně pro Haasův osobní styl typická. Čerpá z tradičního formálního rámce suity, kterou autor naplňuje zcela specifickou hudbou v kontrastním tempovém a výrazovém sledu. Quasi Trio si Haasovu skladbu vychutnalo jako největší laskominu. Uvolněně, v nádherné komunikaci, s hravostí a oslnivou dynamikou, která se tentokrát vyznačovala energickou dravostí a místy až folklorně bujarým koloritem. Byl to závěr, u kterého se zcela jistě nikdo v sále nenudil – jak jinak by si posluchači bývali vytleskali ještě přídavek? I ten přinesl časově zkrácený závěr finale Haasovy kompozice.